Zajímavosti

Babylon

První zmínky o vsi Babylon, která měla stát ve směru na Hořany, sahají do roku 1526. Původ názvu může pocházet od toho, že to byla ves lidí se špatnou pověstí, vyvýšená poloha lokality nebo odlehlá ves, kde si lidé připadali jak v babylonském zajetí nebo tam panoval zmatek. Velmi pravděpodobná je ale i verze učitele Štěpána Štětiny, který za vznikem vidí zkomolení názvu Babí lom. Lom takového jména se nachází v blízkosti tzv. prostřední cesty směrem na Hořany. Právě odtud obyvatelé vsi získávat stavební materiál. Ves je dále zmiňována roku 1623 při konfiskaci majetku Volfa staršího z Vřesovic. Berní rula z roku 1654 uvádí, že Babylon byl jíž roku 1639 pustý, což odpovídá švédské invazi do Čech za třicetileté války. Ve své podstatě nešlo o samostatnou osadu, protože se nacházela hned u Hřivic a bývalo v ní jen pět usedlostí. Osada úplně nezanikla a po třicetileté válce byly obnoveny dvě usedlosti. Roku 1713 v usedlostech bydlely rodiny Todtů a Kuželků (snad dnešní č. p. 62 a 63). Ve stabilním katastru z roku 1841 jsou vyznačeny Babylony dva, Horní jako stráně nad hřbitovem a Babylon za dnešním mostem na Hořany. Je tedy možné, že se původně celý prostor nad Hřivicemi jmenoval Babylon. Obec Hřivice, která se původně rozprostírala v okolí zvonice, se postupně rozrůstala až k dnešnímu korytu potoka Hasina, u kterého se nacházela osada Babylon. Babylon tedy pohltila novější zástavba obce Hřivice na pravém břehu Hasiny. Dle vzpomínek pamětníků měly být objeveny při výkopových pracích v této části Hřivic kamenné základy, snad zbytky stavení tehdejší osady. 

Hřivické hradiště

Hradiště „Na Šancích“ se nachází přímo nad obcí Hřivice na vrcholu Okrouhlík (440 m. n. m.). Dříve bylo bohužel mylně v turistických mapách kladeno na vrch Bor nad Konětopy. O původu hradiště moc zpráv nemáme, protože na něm nikdy neproběhl rozsáhlejší archeologický výzkum. Při povrchovém sběru byli nalezeny pravěké, starohradištní a raně středověké zlomky blíže neurčeného stáří. Ke zlomu došlo na jaře 2012, kdy detektoráři objevili velký depot s bronzovými předměty o váze 17 kilogramů v hradištním valu. Součástí nálezu jsou sekery, srpy, čepele zbraní, hrot oštěpu zlomky šperků a bronzové slitky. Tento nález pochází ze střední až mladší doby bronzové (1600-1000 př. n. l.) a je uložen v Národním muzeu. Z nalezených keramických předmětů je patrné, že ještě v 9. století návrší obývali Slované. Do dnešních dob jsou patrné terénní pozůstatky v podobě valu vysokého asi tři metry a příkopu. Vnitřní plocha hradiště zabírá přibližně půl hektaru. Od jara 2016 vede na vrchol Okrouhlíku zeleně značená turistická trasa Klubu českých turistů, po které je možné dojít k areálu hradiště a dostat se až k prameni Bělka, který býval využíván dávnými obyvateli hradiště.

Markvarecké hradiště

Hradiště se rozprostíralo na ostrožně Markvarecké roviny. Zlomky keramiky nalezené v 90. letech 20. století Petrem Medunou dokládají pravěké osídlení lokality, ale neurčují stáří opevnění. Z opevnění se dochovalo 50 metrů dlouhé torzo valu, zbytek byl zničen lesnickou činností.

Schwarzenberský hraniční kámen

Hraniční kámen se nachází nedaleko naučné stezky U Petra a Pavla a pochází z roku 1701, kdy ohraničoval tzv. Panské lesy, které patřily k panství Velké Lipno. Je na něm zjednodušený schwarzenberský erb v podobě modro-stříbrného proužkování s knížecí korunkou. Zkratka FFZS symbolizuje iniciály Ferdinand Vilém Eusebius Fürst Zu Schwarzenberg. Podle vyryté ovečky, která symbolizuje zlaté rouno, nese místo název U Zvířete. Jelikož lidé nevěděli o významu zvířete na kameni, vznikla pověst. Že v tomto místě zranilo zvíře člověka.
 

Touchovická kronika

Ač mají Touchovice stejně jako jiné obce kroniky psané v knižní podobě, můžou se chlubit i kronikou tesanou do kamene. Tato kamenná kronika se nachází v železničním tunelu v tzv. Touchovické rokli mezi Hřivicemi a Touchovicemi. Záznamy pocházejí přibližně z let 1905 – 1995 a popisují historické události, živelné katastrofy, úmrtí, ale připomínají i schůzky zamilovaných na tomto místě.

U Divokého kance

V jedné ze zatáček tzv. prostřední cesty nad Hřivicemi mělo kdysi dojít k události, při které mělo divoké prase zabít myslivce. Od té doby toto místo nese název U Divokého kance. Událost v minulost připomínal i pomník, na kterém byl křížek a rok 1885. Bohužel při úpravě lesní cesty na asfaltovou silnici byl pomník v 80. letech minulého století odstraněn a shozen pod dnešní cestu, kde se spolu s dalšími kameny nachází dodnes. Dnes tuto událost připomíná vytesaná hlava divokého prasete na malé skalce. Nejlepší přístup k místu je po zelené turistické značce vedoucí na hradiště. Pokud půjdete z Hřivic, dostanete se na lesní asfaltovou silnici. Dejte se doprava a zhruba po 350 metrech dojdete do levotočivě zatáčky, u které je velké mraveniště. Tam hledejte v břehu po levé straně od silnice vytesaného divočáka.

Příroda Hřivic

Obec Hřivice se nachází v srdci lounského Podlesí na okraji Přírodního parku Džbán, který byl vyhlášen roku 1994. Údolím protéká potok Hasina, dříve také zvaný Hřivický potok,
který pramení ve Lhotě pod Džbánem. Horninové podloží je tvořeno především opukou,
která bývala využívána jako hlavní stavební materiál pro místní stavení. V menší míře se pak vyskytuje pískovec, který tvoří malé skalky v lesích u Hřivic a Markvarce. Právě v sedimentech, které tvoří podloží v katastru Hřivic, je při troše štěstí možné nalézt i zkameněliny mořských organismů. Vhodné klima a podloží hřivického údolí bylo předpokladem pro pěstování vinné révy, což dokládají pomístní názvy Vinice v mnoha obcích na Podlesí a dále pak chmelu otáčivého, díky kterému se tato oblast proslavila.

Ve smíšených lesích a na rozsáhlých polích se vyskytují tradiční zástupci fauny jako například srnec obecný, prase divoké, zajíc polní, kuna lesní, bažant obecný. Z flóry je třeba zmínit vřes obecný, diviznu velkokvětou, lýkovec jedovatý a janovec. V nočních hodinách je možné zaslechnout zástupce sov nebo zahlédnout netopýry. Ve vodních plochách a mokřadech se objevuje volavka popelavá a kachna divoká. Ze zástupců obojživelníků vlhká místa obývají ropucha obecná, ropucha zelená, skokan skřehotavý a skokan hnědý. Blízkost vodních ploch je vhodným stanovištěm pro užovku obojkovou. V Hasině se objevuje drobná rybka mřenka mramorovaná. Na slunných stráních a travnatých pasekách žijí ještěrka obecná a užovka hladká. Posledním zástupcem plazů, který obývá vlhká zarostlá místa, je slepýš křehký. Pomyslným králem nebe je káně lesní, dříve zvané káně myšilov, které krouží nad lesy a poli.

V obci se nachází i několik zajímavých lokalit, které nejsou bohužel státem chráněné, ale určitě stojí za návštěvu. Jedná se o korkovník amurský přímo v obci Hřivice a o Touchovickou stráň s rozmanitým druhovým zastoupením vzácných rostlin.

Jeskyně U Sklepů

V lesích jihozápadně od Markvarce, kde se říká U Sklepů, se nalézají malé jeskyně. Ta větší mnohokrát sloužila jako úkryt trampů, o čemž svědčí vyryté nápisy. Ten nejstarší pochází z roku 1858. Údajně tu měli přespat i členové výsadku Jan Kozina, kteří se v okolí Markvarce pohybovali 17. října 1944.

Jeskyně ve Vinici

Kromě lomů na opuku, z nichž některé připomínají jeskyně a za druhé světové války je využívali partyzáni, nachází se v obci i torzo opravdové jeskyně. Tato jeskyně se nachází u Hřivické studánky, též zvané ve Vinici, ke které vede odbočka ze zelené turistické značky. Původní podobu popisují vzpomínky pana Lauricha: „V mládí za okupace jsme před nálety nalezli na okraji lesa ve svahu asi 3 m vysokém otvor v zemi - asi jako nora od zvěře. Rozšířili jsme otvor a postupně vlezli dovnitř - stáli jsme v jakési jeskyni na okraji vodní hladiny. Voda byla čistá a velmi studená. Chtěli jsme jít vodou dále, ale byla hluboká a tak studená, že se v ní nedalo plavat. Také tam byla větší tma. Házeli jsme kameny, abychom zjistili, jak je voda rozlehlá - kameny hozené vší silou ještě padaly do vody. Slíbili jsme si, že uvedené prostory prozkoumáme - mysleli jsme na vor, na kterém by jsme pluli vodou. Strašně nás zajímalo, jak je vodní jeskyně velká a co je za vodou. To se však nikdy neuskutečnilo, protože začalo osvobození naší zeměa potom jsme začali chodit do jiných škol, potom na vojnu, kde kamarád omarodil a po návratu domů zemřel. Já jsem byl zaměstnán daleko od domova a často na různých místech republiky. Po čase, již jako dospělý, jsem se několikrát pokoušel najít to místo vstupu do jeskyně, ale nenašel jsem je.“ Mapka nakreslená panem Laurichem sice ukazuje jiné místo, ale dle pamětníků a popisu se vše shoduje s výše zmíněným místem. Je ale možné, že se v hřivických lesích ukrývá ještě jedna jeskyně.

Korkovníky

Ve Hřivicích na levém břehu Hasiny při cestě od sokolovny k ulici Břízová rostou čtyři korkovníky amurské (Phellodendron amurense). Latinský název pochází z řeckých slov phellos = korek a dendron = strom. Tento druh se přirozeně vyskytuje na Dálném východu, v Rusku,
v severovýchodní Číně (Mandžusku) a Koreji. V České republice je poměrně vzácný a lze se s ním setkat především v zámeckých parcích. Z borky korkovníku se vyráběla korková drť a z té se lisovaly korkové zátky nebo se vyráběla izolace. Korkovník se také využívá v tradiční čínské medicíně, k hubení podkorního hmyzu a poskytuje pastvu pro včely, protože kvete od konce června, někdy až do září.

Naučná stezka U Petra a Pavla

Na Markvarci začíná naučná stezka U Petra a Pavla, kterou vybudovaly Lesy České republiky. Trasa dlouhá 3,4 km se snaží návštěvníkovi na 8 informačních tabulích představit funkci lesa, jeho složení, způsoby lesního hospodaření a jeho flóru a faunu. Více informací o NS U Petra
a Pavla v sekci Tipy na výlety.

PP Kozinecká stráň

Přírodní památka Kozinecká stráň je jedinou státem chráněnou přírodní lokalitou, která zasahuje do katastru obce Hřivice. Lze na ní dojít po červené turistické značce z Markvarce.  Přírodní památka byla vyhlášena roku 1997 a předmětem ochrany jsou fragmenty teplomilné doubravy s řadou význačných chráněných druhů rostlin a s bohatou populací třemdavy bílé. Z dalších chráněných rostlin se zde vyskytují okrotice bílá, plamének přímý, medovník velkokvětý a zimostrázek nízký.

Touchovická stráň

Východně nad Touchovicemi se nachází Touchovická stráň, někdy též zvaná Bílé stráně,
kde rostou některé velmi vzácné a chráněné teplomilné rostliny. Tato lokalita vznikla činností člověka, který v této lokalitě lámal opuku a v místě zvaném Zaječák se na počátku 20. století těžila hlinka. Na jaře lze na stráních vidět květy koniklece lučního, tařinky horské, mochny písečné, dále také rozrazil rozprostřený, kozinec rakouský, mateřídoušku panonskou
a časnou, pryšec chvojku, devaterník velkokvětý tmavý, vítod hořký, šalvěj luční, šalvěj přeslenitou, piplu osmahlou, voskovku menší a jestřábník chlupáček. I v létě je květena
na stráni velmi pestrá a v tomto období kvete bělozářka liliovitá, modřenec tenkokvětý, dejvorec velkoplodý, hlaváček letní, hlaváč bledožlutý, hlaváč šedavý, konopička úzkolistá, ožanka hroznatá, pelyněk ladní, pupava obecná, pcháč bezlodyžný, chrpa luční, chrpa čekánek, chrpa latnatá, hvozdík kartouzek, sesel fenyklový, prorostlík srpovitý, zvonek klubkatý, jehlice trnitá, úročník bolhoj, z trav se vyskytuje strdivka sedmihradská, vousatka prstnatá, kavyl vláskovitý a mnoho dalších více či méně hojných druhů. V létě kvete i zástupce orchidejí vemeník dvoulistý. Poslední rostlinu, kterou je možné vidět na podzim, je hořeček brvitý.

I přes unikátnost této lokality není dosud toto území chráněné. Doufejme, že se to v blízké době podaří napravit a zachránit toto výjimečné území pro další generace. K Touchovické stráni se lze dostat po polní cestě, která vede od silnice na Zbrašín.

Památné stromy

Památných stromů. Které připomínaly sňatek korunního prince Rudolfa, vládu Františka Josefa I. Nebo vznik republiky bylo v obci vysazeno několik, ale většina již na svém místě neroste. Dochovalo se pouze několik níže uvedených lokalit. Lípy byly vysazeny také ve 21. století k výročí Sokola, výročí první zmínky o obci nebo výročí republiky.

Lípy svobody

Původně čtyři lípy byly vysazeny 10. listopadu 1918 při oslavě vyhlášení Československé republiky, kterou pořádal Sokol. Při oslavě se také zpívaly národní písně. Už v době výsadby lip pod kostelem se počítalo se stavbou pomníku padlým. Dodnes se dochovaly tři z původních lip.

Markvarecká lípa korunního prince Rudolfa

Dnešní lípa na markvarecké návsi je jednou ze dvou lip vysazených roku 1888 na památku svatby korunního prince Rudolfa v místech bývalé hráze návesního rybníka. Záhadou ale je, proč byly vysazeny až roku 1888, když se svatba uskutečnila již roku 1881. Jedním z vysvětlení je chyba kronikáře, který událost zapsal až v období první republiky.

Švehlova lípa

Lípa se nachází v Touchovicích na odbočce do Zbrašína a byla vysazena na památku zesnulého předsedy vlády Antonína Švehly dne 15. dubna 1934 dorostem Českoslovesnké republikánské strany. Po slavnostní řeči a státní hymně byla lípa předána obci a na svém trojúhelníkovém místě naproti bývalé trafice stojí dodnes.

Studánky

V minulosti se nacházelo v hřivických lesích mnoho studánek, které sloužily jako zdroj pitné vody pro tehdejší obyvatele. Časem některé vyschly a zanikly, ale některé vydržely do současnosti a poskytují osvěžení pro houbaře a turisty. V současnosti lze v katastru Hřivic nalézt tři studánky a na Markvarci jednu.

Bělka

Studánka Bělka se nachází ve stráni pod rozcestím zelené a modré turistické značky. Právě podle této studánky nese rozcestí své jméno „Nad Bělkou“. Tato studánka plnila svou funkci vodního zdroje už v době, kdy bylo obýváno nedaleké hradiště. Ve druhé polovině 20. století studánku upravili skauti z Hřivic. Bohužel došlo k sesuvu, který původní studánku zničil. Roku 2016 došlo k úpravě studánky, aby z ní bylo opět možné pít.

Hřivická studánka ve Vinici

Jak již název napovídá, v místech, kde se studánka nachází, se ve středověku pěstovala vinná réva. Ke studánce lze dojít z Hřivic po zelené turistické značce, z které pak vede krátká odbočka přímo ke studánce. U studánky se nachází pozůstatky pískovcové jeskyně, v které dříve bývala také voda. Právě na pískovcové skále nad studánkou se dochovala rytina, která připomíná návštěvu studánky roku 1937 návštěvníky z Loun. Roku 2016 došlo k úpravě studánky, aby se z ní dalo pít.

Klucna

Tato studánka nese jméno po lese Klucna, který se nachází po levé straně před obcí Konětopy. Ke studánce lze dojít po asfaltové silnici a naleznete ji asi 350 metrů za závorou po levé straně. Místo roku 2014 upravili členové Sokolu Hřivice, kteří vybudovali dřevěnou stříšku. K další úpravě došlo roku 2017, kdy přibylo posezení a nové zastřešení studánky od Lesů ČR.

Pod Klenkou

Studánka Pod Klenkou se nachází asi 300 metrů od cedule Markvarec, po levé straně ve směru na Konětopy. Od silnice k ní vede lesní pěšinka. Své jméno dostala podle javoru klen. Říká se, že z ní měli pít vojáci sovětského výsadku Jan Kozina pod vedením majora Melnika dne 17. října 1944. Občané Markvarce studánku upravili a zastřešili.

Autor: Jiří Kašpar